Tři dny mezi domorodci v poušti – začátek (1/4)

Konečně to přišlo. Já se zdravotně cítila o chlup líp a mohla jsem začít svůj jediný větší výlet po Kolumbii. V 5 ráno jsem nasedla do Uberu a nadšeně jela na bogotské letiště, přišla jsem k bezpečnostní kontrole a ukazuji letenku.

„To ale budu potřebovat tu druhou“, říká bezpečnostní pán.

„Aha, tak já ji najdu“, odpovídám zmateně, i když jsem si byla jistá, že mu dávám tu z dneška.

„No… ale vy jste přiletěla do Bogoty dneska v 5:35!“, oznamuje mi pán.

„Hahaha, to jsem teda nepřiletěla. Jsem se před chvíli vyštrachala z postele v Bogotě“, odpovídám už trochu nervózně.

Nebudu vás dlouho napínat, místo Bogota – Barranquilla jsem si koupila letenku Barranquilla – Bogota. Společnost už s tím nemohla nic udělat, tudíž jsem chodila od okýnka k okýnku aerolinií a ptala se na ceny letenek. Možnost, že bych se vrátila domů do Bogoty a výlet se nekonal, neexistovala.

Pravidelní čtenáři vědí, že jsem si během svého pobytu v Kolumbii prošla mnohým. A podle pořekadla „Co tě nezabije, to tě posílí“ jsem tedy měla být už řádně posílená. A to jsem taky byla. Místo toho, abych se tam rozbrečela a zkroušeně si sedla na zem do kouta, jsem se čas od času hystericky uchechtla a kroutila hlavou nad tím, jak se mi to mohlo stát.

Koupila jsem si letenku do Barranquilly, kde jsem z letiště rovnou vyrazila na autobusové nádraží, při čemž mě taxikář obral a do autobusu do Riohachi jsem skoro nenastoupila. Taky jsem ztratila jsem svoji nejoblíbenější šálu. Hezký začátek výletu.

mapa 1.png

Riohacha se nachází ve kraji La Guajira, který patří mezi nejchudší kraje s největším počtem indigenních obyvatel. (Slovo indigenní používám záměrně, protože domorodý nebo původní obyvatel může být zavádějící.) Od blízkoležícího karibského města Cartagena  se liší tak, že místo černochů jsou tam právě ti indigenní lidé. V Latinské Americe i v samotné Kolumbii je těchto kmenů nesčetně druhů. Nejznámější jsou Aztékové a Inkové. Na severu Kolumbie jsou to Wayuu.

Co jsem v Riohache dělala já? Většina lidí tam jezdí, aby se poté mohli vydat na nádherné pláže v poušti nebo na nejsevernější bod Kolumbie. Já jsem se tam jela kouknout na chudé Wayuu bydlící v poušti bez elektriky a bez vody. Continue reading „Tři dny mezi domorodci v poušti – začátek (1/4)“

Reklamy

Co se v Kolumbii dělo?

FARC (levičáci) začala okrádat bohaté lidi, ti si stěžovali vládě, ale vláda proti tomu nic neudělala. Bohatí si tedy udělali vlastní milice, které nazývají paramilitární složky. Tudíž se rozjela válka mezi guerillou a paramilitares. Obě složky podporovali obchodníci s drogami (narcos) v zájmu ochrany jejich obchodů. Během těchto bojů došlo k nesčetně (doslova, sečíst se to nedá, protože správná čísla známa nejsou) vraždám, únosům, zmizením nebo nuceného vysídlování.

IMG_20180729_071101.jpg

Roku 2002 si sedl do prezidentského křesla demokraticky zvolený Álvaro Uribe, jeden z nejkontroverznějších osobností Kolumbie. S ohromnou finanční i měkkou pomocí USA se rozjel Plan Colombia, po kterém se významně zlepšila bezpečnostní situace v zemi (únosy se snížily o 90%). Na druhou stranu během tohoto plánu došlo ve k plošnému porušování lidských práv; na nevinné mrtvé se navlékaly uniformy guerill a v obrovských vojenských akcích byl zabit kdokoli, kdo alespoň z dálky vypadal, že by mohl patřit k ozbrojené skupině. Continue reading „Co se v Kolumbii dělo?“

Medellín – vyhlídky pro mladé

Gangsteři (jak on říkal) jsou lidé, kteří mají vládu nad daným územím: vybírají od lidí, co tam mají obchody, daně a prodávají drogy. A samozřejmě se starají, aby jejich obchod vzkvétal, což se bez pár vražd neobejde.

Když můj průvodce z Comuny 13 ukončil střední, chtěl se dostat na universitu, ale v té době byly veřejné university jen 2 a na soukromé neměl. Snažil se tam dostat několik let, ale nikdy ho nevzali. Dítě končící školu v této části nemá moc na výběr, co dělat se svým životem. Pokud je extrémně chytrý a extrémně moc se připravuje, může se dostat na jednu ze dvou veřejných universit v Medellínu. To se ale nestává, protože příprava z místních škol je nedostačující. Druhá možnosti je najít si práci. Jenže v Medellínu (a v celé Kolumbii) je velmi málo pracovních příležitostí, takže pro tyto děcka se stává najití práce nemožné. Poslední možnost je přidat se ke gangu.

IMG_1390.JPG Continue reading „Medellín – vyhlídky pro mladé“

Medellín – Comuna 13

Našemu průvodci po chudé části Medellínu Comuna 13 bylo 20 let, i když vypadal na víc. Průvodcoval už 2 roky a byl z agentury StoryTellers, kteří se snaží říct i svůj příběh – průvodci vyrůstali v tom místě. Comuna 13 byla plná malých domečků na kopcích z cihel, kam se normální turista běžně nedostane, protože je to nebezpečné. Toto místo je ale v Kolumbii a možná i ve světě raritou, protože je právě turisticky velmi oblíbené a – když se jde s průvodcem – tak i bezpečné.

IMG_1399.JPG

Roky 2001 až 2003 byly ve znamení krutých bojů mezi vládou (spojenou s paramilitárními složkami). Vojáci zabíjeli všechny, co viděli. Cílem bylo zneškodnění ozbrojených skupin působící na místě. Byly to guerilly, drogové gangy a gangsteři.

„Největší hrozbou pro mě v době konfliktu byl tank ‚Cascabell‘, který měl obrovské střely, které bez problému prošly zdí. Tank střílel z obrovských vzdáleností a když měl tankmistr zprávu, že v modrém domě tam někde je osoba, kterou chtějí zabít, vypálil do modrého domu několik střel, které rozcupovaly všechny v modrém domě a polovinu lidí v okolních domech. Vinné nebo nevinné, to je jedno.“ Continue reading „Medellín – Comuna 13“

Medellín

Před několika týdny jsem navštívila Medellín [Medejín], který si i moje matka bleskurychle spojila s drogovým kartelem a napsala mi „pojeď domů“. Medellín je teď jednou z nejvýznamnějších turistických destinací v Kolumbii. Nebylo tomu tak vždycky. Po desetiletí patřil Medellín k nejnebezpečnějším městům na světě. Na jednom místě totiž řádily plus mínus tři ozbrojené skupiny, které se neměly moc v lásce a oběti těchto skupin byly na denním pořádku.

IMG_1432.JPG

Mluvila jsem s pár Medellínci a všichni mluvili o obrovské změně, která se ve městě udála za posledních třeba 20 let. S vděčností mluvili o medellínské vládě a zdůrazňovali, že na rozdíl od Bogoty, v Medellínu jsou peníze daňových poplatníků vidět na ulici v podobě dobré infrastruktury atd. Já si všimla, že oproti Bogotě měl Medellín docela čisté ulice a krásné silnice. Řeklo mi to více lidí nezávisle na sobě, takže o podplácení Medellínců, aby vytvářeli o městě falešnou pozitivní fámu jsem na 80% vyloučila. Continue reading „Medellín“

Nenuťte mě pít alkohol

Já: Co pro tebe byl největší šok po příjezdu do Kolumbie?

Egypťan: Asi jak moc se tu pije alkohol.

alcohol bottles celebration color

Šla s Kolumbijci tancovat. Byli to kamarádi jedné mé kamarádky, které jsem neznala. Celý večer byl takový divný, tak když jsem přišla s kamarádkou do toho baru, moc jsem nemluvila. Mužské osazenstvo mi hned začalo nabízet alkohol. Já ho odmítala a snažila se v rámusu slovně i pantomimicky vysvětlit, že mám žaludeční/střevní problémy. Oni se mi zase snažili vysvětlit, že alkohol je na to to nejlepší a že když nepiju, tak jsem divná a nemůžu se bavit. A zase mi nabízeli pivo a panáky.

A to jsem měla ještě docela dobrou výmluvu. Představa, že nepiju, protože prostě jen nechci, mě velmi děsí. Asi by mě ukamenovali. A v Čechách to samé. Continue reading „Nenuťte mě pít alkohol“

Sebestředný článek o kolumbijském Kočičím tuleňovi

Bez názvuKočičí tuleň jako Moravanka

Jako česká Češka v Čechách většinou poslouchám latinskoamerickou hudbu jako salsu, bachatu nebo reggaeton. Jako latino Česka v Kolumbii poslední dobou poslouchám české starší kousky jako Čerešně nebo Kocour se schoulil na tvůj klín. To by nebylo ještě tak divné. Tento týden jsem k tomu přidala i moravské písně, takže si při vaření ráda švihnu Sbohem, galááánečkooo nebo Zafúúúúúkanééé, při čemž myslím na burčák a z dálky plánuji návštěvu vinného sklípku.

Kočičí tuleň jako prase

V Praze v práci jsem pod sebou měla stážistu, který měl vždycky bordel na svém stole a umýval si hrnky jednou za týden. Já jsem ho s kolegyněmi pomlouvala a říkala jsem, že já bych se na stáži snažila být co nejméně vidět a mít na stole co nejmenší nepořádek. Za dva měsíce se kouknu na můj stůl na stáži na Velvyslanectví ČR a vidím milion papírů, 1 sklenička, 2 hrnečky, kelímek, sendvič, malý talířek se slupkou od banánu, krabička s jídlem a sluchátka. Continue reading „Sebestředný článek o kolumbijském Kočičím tuleňovi“

Když pozorujete Kolumbijce

Výsledek obrázku pro reggaeton mujeresKdyž se řekne „latino“, všichni si představíme nemravné písničky mluvící o sexu, kde v klipu vystupuje mnoho spoře oděných žen. Nicméně oni si svojí nahotu velmi hlídají. V Mexiku jsem neviděla ani jedno kamarádky prso a tady na acroyoze nebyla převlékací místnost a všichni si přes své zpocené oblečení jen něco hodili, v lepším případě sukni, v horším si přes zpocené tlusté tepláky navlékli jeany. Na kolegu Čecha zavolali v převlíkárně sekuriťáky, když shodil ručník a v Adamově rouše si chtěl navléci spoďáry.

Když na sobě nemá Kolumbijka přiléhavé oblečení s výstřihem, je něco špatně! Většina holek cokoli neustále vystrkuje, a to i tady v chladné Bogotě. Ptala jsem se kamaráda z Venezuely, jestli se slečny v jeho domovině také tak oblékají, a on řekl, že je to ještě víc odhalenější – že se všechny holky snaží vypadat jako z klipů reggaetonových písniček. Continue reading „Když pozorujete Kolumbijce“

Co čekat při návštěvě pohotovosti

WhatsApp Image 2018-08-24 at 22.12.49.jpgV nemocnici jsem byla už 2x. Soukromé kliniky s úplně vším, co si můžete přát, jsou tady na severu na každém pátém rohu. Jako pacient jsem si musela vytáhnout pořadové číslo a počkat, než na mě dojde řada. Poté jít k sestře, která se mě letmo zeptala, s čím přicházím, změřila mi přes svetr a triko tlak, dala mi něco plastového na prst, na ruku náramek se jménem, rodným číslem a čárkovým kódem. Zmateně jsem si šla zase sednout.

Za pár minut zavolali jméno a měla jsem jít k okýnku podepsat nějaký dokument a oznámit, jak budu platit. Pak jsem čekala než si mě zavolá doktor. Zmateně jsem pak šla chodbou a všem jsem říkala, že nevím, kam jít. Při první návštěvě si mě odchytl velmi mladý a véélmi pohledný doktor a zavedl si mě do ordinace. Tam se mě zeptal na více podrobné informace a když jsem nerozuměla, začal používat slovo „popo“ (ekvivalent bobku). Když začal mluvit o examen del popo, strašně jsem se vyděsila, že to bude dělat on. Naštěstí mě vyhodil a řekl, že mám zase čekat na svoje jméno a jít na vyšetření krve a popo. Tam mi pak dali nechutnou hydratační limonádu, odebrali krev, dali injekci do zadku a… a tak. Měla jsem čekat 2 hodiny na výsledky. To už jsem tam třeba 2,5 hodiny byla. Byla jsem tam sama, nerozuměla jsem vůbec, co se děje vzhledem k jejich strojové nemocniční mumlané španělštině, měla jsem příšerné křeče v břiše a měla šílený hlad. A nikdo mě neměl rád. Našla jsem si na mobilu supermarket a vydala se ven. Bohužel mě ochranka zastavila a řekla, že nesmím odejít. Zelená se slzami v očích jsem říkala, že mám strašný hlad. On mě poslal do nemocniční restaurace v budově. Continue reading „Co čekat při návštěvě pohotovosti“

Bogotská logika

Autobusové kalhoty.

V autobuse si člověk musí si dávat pozor, aby nebyl okraden. Moje taktika je vypadat co nejvíc jako bezdomovec. Tudíž mám autobusové kalhoty a autobusové boty.

Výstřižek.JPGSystém ulic

Já poprvé žiji ve městě, kde se jako v amerických filmech ulice nejmenují, ale mají čísla. Teorie je taková, že máte historické centrum, kde je „horizontální“ ulice (calle) 1 a na sever a na jih do této ulice se čísla přičítají. Já například bydlím v calle 103, která je o 102 ulic dál na sever od calle 1. „Vertikální“ ulice se číslují od začátku hor, které docela jasně ukončují město. Co je dál od hor, má vyšší číslo. Já bydlím v ulici (carretera) 11, tudíž jsem docela blízko hor. Horizontální se jmenují calle a vertikální carretera. Když je nějaká ulice slepá/krátká/divná, přidá se k ní písmeno (carretera 11C).

Continue reading „Bogotská logika“